1.května 2004 přistoupila Česká republika k zemím Evropského společenství, a tak každý z nás začíná psát historii nejen naší země, ale celé Evropské unie.

Proces spolupráce v západní Evropě začal již po druhé světové válce, a to hlavně v rámci Evropského hospodářského společenství, pro které se dnes používá název Evropská unie. Na počátku 90. let byl v tomto celku dokončen proces vytváření jednotného trhu, který je charakteristický volným pohybem zboží, služeb, pracovních sil a kapitálu. K tomu, aby byl tento proces dotvořen do zdárného konce, chybělo zavedení společné měny. I když se už koncem 60. let politici a ekonomové snažili o vytvoření měnové unie, teprve ke konci 80. let byly vytvořeny předpoklady pro její dosažení. Vybudování hospodářské a měnové unie potvrdilo až zasedání Evropské unie v Maastrichtu v prosinci 1991. Tam byla také později podepsána Smlouva o Evropské unii, později označovaná jako Maastrichtská smlouva, která doplňovala zakládací listiny Společenství a která byla prvním krokem ke Společenství dnešního rozsahu.

Podle této smlouvy měla být jednotná měna EU zavedena ve třech etapách. První dvě měly být přípravné, tak aby jednotlivé si jednotlivé země vytvořily podmínky pro zařazení do oblasti jednotné měly a byly připraveny na její zavedení. Vrcholné zasedání EU v Madridu v prosince 1995 rozhodlo, že třetí etapa, tj. start EURA započne k 1.1.1999. Hotovostní podoba jednotné měny byla zavedena k 1. 1.2002 ve dvanácti zemích Evropské unie ( Belgie, Finsko, Francie, Itálie, Irsko, Nizozemsko, Lucembursko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Španělsko), mimo zůstávají zatím tři země (Velká Británie, Dánsko a Švédsko), které si zatím ponechávají vlastní měny.

V polovině roku 1998 zahájila činnost Evropská centrální banka, která řídí měnovou politiku EU. S ní spolupracují národní centrální banky a všechny tyto banky tvoří Evropský systém centrálních bank.
Bankovky a mince v euroměně mají standardní podobu. Bankovky jsou ve všech zemích stejné, mince mají stejný rozměr, hmotnost, sílu, tvar, provedení a jsou zhotoveny ze stejného materiálu, avšak druhá strana bude rozdílná a bude obsahovat národní motivy dané země. To však nebude mít vlit na placení s mincemi a jejich směnitelnost.

Jednou z nejdůležitějších otázek Evropské unie zůstává stále otázka pracovního práva, kterou se zabývá přes třicet evropských směrnic. Dotýkají se hlavně ochrany zaměstnanců proti diskriminaci, a to ve všech oblastech, úpravy pracovní doby, dovolené, ochrany matek a mladistvých při práci, ochrany zdraví a bezpečnosti při práci, před hromadným propouštěním a před platební neschopností zaměstnavatele. Cílem Evropské unie je zajistit zaměstnancům důstojné pracovní podmínky, chránit jejich práva. V současnosti je nezaměstnanost nejzávažnější problém téměř všech států Evropy , a tak je její vyřešení nebo alespoň minimalizování hlavní prioritou politiky EU.

Hlavní orgány Evropské unie jsou:

• Evropský parlament
• Rada EU
• Evropská komise
• Účetní dvůr
• Evropský soudní dvůr
• Evropská Investiční Banka
• Hospodářský a sociální výbor
• Výbor regionů
• Evropský ombudsman
• Evropská ústřední banka

Členské země: Belgie, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemí, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie, Česká republika, Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko
Kandidátské země: Bulharsko, Rumunsko, Turecko